Steampunk.deever.cz

Steampunk je skvělej.

Co je to ten steampunk? Steampunk je vervní kulturou kutilů, psavců, kreslířů a dalších tvůrčích typů, přičemž každý z nich má na tuto otázku trošku jinou odpověď. A rozdílnost je vynikající věc. Můžeme vidět šíření nápadů mezi jednotlivými zúčastněnými, jedna osoba vytvoří něco skvělého, a další to překroutí v cosi odlišného. Každé další opakování je ambicióznější, mutace jsou překrásně neomezitelné a nepředvídatelné. Takto je tato kultura vytvářena, nikoliv ustanoveným zákonem nebo kanonizovaným textem.

Udělej si sám

Jako příklad, uveďme jistého pána jménem Jake von Slatt, který vstoupil na pole modýlkaření s kytarou Steampunk Stratocaster. Kytara byla dozdobena perfektně zpracovanými mosaznými plátky uspořádanými do designu hodinového stroje. Krátce poté upravil Robert Brown (z kapely Abney Park) nástroj svého kytaristy Nathaniela Johnstona (Ibanez RG-7620) pomocí skutečných částí hodinového stroje a starožitného dřeva. A letos Thunder Eagle Guitars úplně znásilnili Rhoads Jackson V a vytvořili The Villainizer, hudební stroj oděný do měděných trubek a plasma koulí. Všichni tvořivci použili stejný námět a nástroje, ale výsledky byly pokaždé zcela odlišné.

Steampunk taktéž mění vlastní styl oblékání. Před pár lety jsme nosívali obyčejné, naleštěné kapesní hodinky, a nyní nás lidé jako Haruo Suekichi navedli k vytváření a nošení fantastických sexy kousků, které dokážou víc, než jenom oznamovat čas. Loňské módní trendy mezi steampunkery si hodně půjčily z neoviktoriánského a gothického stylu oblékání. A především internet přispěl k tomu, že se móda vyvíjí daleko progresivněji. Ručně vyrobené náčrty na zástěry, klobouky, kamaše a spodničky se všude objevují jako sněženky z jara. Tohle takřka literární vykvétání myšlenek je přirozený proces, a je jasné, že udělej-si-sám weby jako Etsy.com a pouliční obchodníci budou vždy šťavnatějšími zdroji inspirace než Hot Topic.

Bolesti

Jako spousta dalších subkultur i steampunk provází různé trable. Znamená to, že když naše mini-společenství vzniklo jako protikladná odvozenina mainstreamu, budou tak nutně poznamenány i naše vlastní sociální návyky? Nevím, zda je to dobře či špatně, ale my všichni jsme vyrostli v normálním světě a steampunkové hlubiny našich myslí byly infikovány semenem mainstreamu. Spousta lidí, kteří se chtějí identifikovat se steampunkem, tíhnou k nošení módy, která odráží náš chladný a soudný vnější svět. Elitářství a vyjímečnost jsou dvěma ďábelskými zlozvyky a nikdo neví jak se jich (obzvláště v rámci internetové komunity) zbavit. I když jsme online, nejsme pouhými tváře prostými avatary – jak je běžným zvykem na diskuzích a blozích všude kolem – ale tvory z masa, krve a emocí.

Proč vůbec máme tu nepříjemnou touhu definovat naši kulturu v termínech ano a ne, černé nebo bílé? Co je steampunk? Co není steampunk? Proč se sami sebe pořád ptáme na tyto zbytečné dotazy? V předlouhých diskuzních vláknech se lidé pokouší stanovit hranice steampunkového národa.

My věříme, že je to konstruktivní, nepochopitelná touha, která žene individua ke zpovídání steampunku. Steampunk by jistě měl být zpovídán, ale nelze ho jasně vymezit napříč lidskou kulturou. Steampunk není jednotnou představou; přirozená proměnlivost je tím, co ho dělá krásným a přitažlivým. Když se nezasvěcenec zeptá: „Co je to steampunk?“ zasvěcence, je zasvěcencovou povinností popsat mu přirozenost naší subkultury v termínech vysvětlujících spíše než definitivních. Steampunk se občas může prolnout do clockpunku, sandalpunku, biopunku, gothu, punku, metalu, a nikomu to rozhodně nevadí! Můžeme vyslovit několik myšlenek steampunku, ale určitě si nestavějme vlastní klece. Nepochybně je to právě tato nezřetelnost a nepředvídatelná vrtošivost, která umožňuje steampunku se rozvíjet jako subkultura. Je to fantazie, která se stala skutečností. Při určování co není steampunk narážíme na detailistické rýpavce, kteří si ve všem najdou kousek své oblíbené subkultury, čímž ji paradoxně zjednodušují. Začínáme se zamykat do mosazných krabic naplněných stejnorodou estetikou. Steampunk ztrácí svou narezlou svůdnost. A důvodem, proč k tomu dochází právě teď je přítomnost zkostnatělé, banální iPod kultury. Annelee Newitz parafrázuje steampunkového guru Johna Brownleeho v článku Stará krása pro novou technologii:

„V dnešní době se i amatéři mohou podílet na rozvoji vědy a technologie. Žijeme v době, kdy jeden člověk není schopen plně pochopit operační systém Windows. Není divu, že rádi vracíme do dob, kdy milovníci přírody uklízeli pláže a kutil mohl snadno doma vynalézt telefon… Myslím, že popularita steampunku vyjadřuje naši kolektivní touhu po období, kdy informační technologie byla dosud v plenkách a kdykoliv mohla definitivně zmizet.“

Buďte hodní

Jak bylo řečeno – „Ti kteří tvrdí, že to nejde, by měli uhnout z cesty těm, kteří na tom pracují.“ Internet je mocný komunikační nástroj a dělá z nás nadnárodní kulturu, ale on sám jí není; naší kulturou jsou garážové laboratoře, malířské stojany, naše brky, psací stroje a textové editory. Naše kultura je v ulicích, v klubech, na městských střechách, v předměstských putykách.

Vždycky tu budou lidičkové, kteří ve steampunku uvidí životní styl, který si mohou koupit v obchoďáku, a stejně tak tu vždycky budou lidé, kteří na tom nebudou chtít nic udělat. Neustoupíme. Neustoupíme ze strachu před soudy jiných nebo v obavách před obviněními z dětinskosti. Nedovolíme pomlouvačům popravit naše sny.

Škádlení, diskuze a nesouhlas jsou vítány (jen ať se z nás stane kultura prázdných plkalů!), a stejně tak je smeknutí kloubouku, když na ulici nebo v klubu potkáte kolegu steampunkera. „Kámo,“ může vás napadnout, „já jsem první majitel cylindru v celým tomhle městě!“ Ale to vás nesmí odradit od projevení účasti svému kolegovi, kterého jste možná právě vy inspirovali. Tato doba, ve které bychom radši nežili, je krutá; nebuďme stejní.

Rozloučíme se s vámi citací Jacka Von Slatt: „Loni jsem načmáral několikastránkový ‚Steampunk Manifesto‘ do notesu vázaného v krtčí kůži. Bylo to zajímavé vyjádření, které dlouho hnilo v hlubinách mého vlastního systému, a já jsem konečně ztratil touhu po jeho dosažení: Je světlo částicí nebo vlnou? Je mi to v podstatě jedno, ale miluju, jak září tvými vlasy…“
(překlad ze Steampunk Magazine, kolektiv autorů)